(Poslechnĕte si video když čtete báseň)
Návrat
Kdo ví (ah nikdo, nikdo nic neví.
Křehké je vĕdomí!)
Možná spadla kapka pravdy do mnĕ,
A možná jsou sny.
Ještĕ by mohla stát nám se láska,
Stát nám se - povýdám,
Ale já nevím jestli si ji přeji,
Nebo nepřeji.
V moři života co vĕčnĕ kypí,
Co se vĕčnĕ mĕní,
Vytvářejí se znovu, setkávají se znovu
Možná stejné kapky -
I když projde vĕčnost hvĕzdní cestou,
Jedna vĕčnost dlouhá,
Mohla by se opĕt v polibku setkat
Nĕkterá stejná ústa.
Možná se jednou navečer objevíš
Překrásná, v blankytu,
Nevĕdomĕ že si svoje svĕtlo lila
Nĕkdy mojí javou,
I já, co píšu srdcem plný tebe
Tyto krásné rými,
Ah, já nebudu znát, touho mého býti,
Ani tvoje jméno.
Jestliže i duše, v té chvíli
Svoje ucho napne,
Určitĕ svím hlasem ohluší rozum
Vše co srdce šepne;
Při večerních lampách kradmo se budeme
Prochlýžet jak cizinci,
Bez žádného povĕdomí kolik nás svazuji
Nĕkterý starý řetĕzy.
Ale čas jde dále, ale čas jde dále
Jak Slunce v kruhu,
I nosí nám opĕt všechno co bylo:
I radost i smutek.
I zajiskří oči, najdou se ruce,
A srdce vznesou se -
I slepý za stopy minulého života
Ními chodit budeme.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Kdo ví (ah nikdo, nikdo nic neví.
Křehké je vĕdomí!)
Možná spadla kapka právdy do mnĕ,
A možná jsou sny.
Ještĕ by mohla stát nám se láska,
Stát nám se - povýdám,
Ale já nevím jestli si ji přeji,
Nebo nepřeji.
